Grzibek
(foto ilustrační)
Vlastně už si nepamatuji jak se ten důlní elektrikář z Horní Suché jmenoval. Grzibek se mu přezdívalo pro jeho poměrně vysokou, ale obtloustlou postavu podobající se noze hřibu dubového. Jeho velkou kudrnatou hlavu zdobila žlutá přilba zvaná též „želva“, která umocňovala ten dojem jako když sedí vosa na bonbonu. Větší přilby se už stejně nedaly „nafasovat“ a - jak říkal narážeč Brunek - museli by mu ji vyklepat na koňské zadnici, aby mu pasovala.
Kdo se pohyboval v jeho blízkosti, tak dříve nebo později vyrukoval s tím, co ten „cyp“ Grzibek zase vyvedl. Jeho oblíbenou činností bylo po vykonání velké potřeby nabrat obsah střev na lopatu a míchat šroubovákem po směru důlních větrů procházejících přes rubání. V ten moment se horníci začali navzájem podezírat, kdo si to vlastně ulevil. Intenzita zápachu však naznačovala, že se nebude jednat o běžný flatus (prd), ale o větší kalibr. Taky bylo z čeho. Grzibek měl svou taktiku. Se zhasnutou lampou vybral kamarádům z kapes fáracích blůz jejich svačiny řádně se posilnil a následkem takové všehochuti byl již výše zmíněný plynový efekt, proti kterému byl i tchoř pouze navoněný frajer.
Cyrila napadlo toho záškodníka nějak vytrestat. Sehnal projímadlo, kterým štědře ochutil svou svačinu. Dokonce pro ten účel obětoval i tři kolečka uherského salámu. Když se důlním pracovištěm přehnala zapáchající smršť, všichni věděli, že jejich pomsta dopadla na úrodnou půdu. Za půl hodiny se přes ligifon ozval dispečer:“ Chlopy, co se tam stalo, bo u šachty stojí elektrikoř Grzibek a ma v galatach navalene jak maly synek“! Celá osádka vybuchla neřízeným smíchem.
Když na povrchu ve sprše koupelnář ostříkal nebohého Grzibka proudem vody s hadice, ten se následně vydal k závodnímu lékaři. Doktor Maliniak si na svůj ukazovák navlíkal gumový návlek a konejšivě říkal:“ Wlyźcie se za plente a ognicie se“. Pacient poslušně vlezl za bílý paraván a v předklonu sděloval:“ Paně doktoře, ale ja mum sračke“. Toho lékař mistrně využil a celý prst zmizel ve vystrčené zadnici. Po uvolnění palce začala z Grzibka stříkat nahnědlá zapáchající směs přímo na doktorův plášť. Ten překvapeně vykřikl: “Siostro, dziwejcie se, tyn chłop mnie całego zesroł!“ Zoufalý Gřibek jen omluvně sděloval: “Paně doktoře, ale jo vum pravil, že mum sračke“.
A přátelé, tento příběh je pravdivý. Jistě je mezi námi ještě hodně pamětníků, kteří znali hlavní aktéry mého příběhu ač jsem jména záměrně pozměnil.
