Hornické skopičiny

Nově příchozí horníci, kteří se rozhodli pracovat na šachtě, než byli zařazeni mezi kolektivy procházeli určitou dobu takzvaným zaškolovacím výcvikem v dole. Někteří nevydrželi ani v zaškolení a vzdali to a ti co vytrvali čekala ještě zkouška v partě do které poté nastoupili.

Samozřejmě se jednalo o nějaký přijímací rituál, který nebyl všude stejný.

Velmi rozšířená hlavně u razících kolektivů se využívala metoda papírového pytle s jemně mletým kamencem, jenž sloužil pro neutralizaci uhelného prachu.

Všemu nejdříve předcházela sázka, kdo takový pytel zvedne nad hlavu a vydrží s ním tak stát po dobu 20 sekund.

Když přišla řada na nováčka ten nadhozem zvedl plný papírový pytel jemného prášku a ostatní nahlas počítali.

Při vyslovení čísla deset se za zády našeho siláka objevila černá postava ze zhasnutou lampou v ruce svírala zahnutý nůž a odborným řezem mu rozpárala pytel nad jeho hlavou.

Jako lavina bílého sněhu se prášek snesl na přilbu a vytvořil na ni homoli podobnou čepici, kterou nosil taťka Šmoula.

Černý obličej se rázem změnil na bílou masku klauna s nechápavým výrazem.Nějakou dobu měl ruce ještě zvednuté a nebyl schopen slova.

Přijímací rituál byl ukončen do doby než nastoupil další novocián.

Nyní už s úsměvem vzpomínám na mé první fárání do hlubin černého dolu.

Byli jsme učni a čekala nás velká premiéra.

Ráno si nás přebrali zkušení horničtí instruktoři a za jejich doprovodu jsme prolézali důlní pracoviště.

Větší dobrodružství snad člověk nezažil.

Na vlastní oči vidět jak kombajn rube uhlí, jak horníci sbíječkou rozbíjí velké kameny pískovce to prostě bylo něco.

Před koncem směny si nás instruktoři posadili na dřevěnou stojku začala politická osvěta, která měla vyvrcholit následnou ukázkou žvýkání tabáku.

„Spravny haviř musí umět žvykat tabak“ spustil na nás instruktor a vytáhl paklík tabáku.

Každému z nás nabral hrst a vložil do natažených rukou.

„Teraz to synci robte jak ja“ a nacpal si hnědý váleček do úst.Udělali jsme to samé a čekali další pokyn.

„Teraz ho požvykejte tři razy na leve straně“.

Stalo se.

„A teraz tři razy na pravej“.

Tabáková švestka přeplula do pravé strany úst a mi žvýkali.

Pak zazněl prudký povel:“Teraz všecko spolknut“!

Nevím jestli mám popisovat co se událo.Pamatuji si jen tváře svých druhů které prudce měnili barvu z modré do zelené to samé asi viděli i oni.

Prostor ve kterém jsme se nacházeli kolem nás  vypadal jak po epidemii úplavice a v něm se v křečích mísilo pět zkroušených těl.

Mohu jen sdělit, že co se týče mé osoby tak po dobu nadcházejících 37 let v dole jsem žvýkání tabáku úplně vynechal.